Nález Ústavního soudu ČR - Výživné pro děti bohatých rodičů musí být vždy přiměřené

Ústavní soud (ÚS) se zabýval případem zámožného podnikatele ve farmaceutickém průmyslu, jemuž soudy nařídily platit na svého nezletilého syna výživné 100.000 korun měsíčně. Otec s těmito alimenty nesouhlasí a podal proti tomu stížnost k Ústavnímu soudu.

Ústavní soudci neurčili, jaké výživné bude otec dítěte platit. Rozsudky ve věci ale zrušili a nařídili Okresnímu soudu v Hradci Králové, aby se případem podnikatele a jeho syna zabýval znovu a našel přiměřenější hranici výživného.

ÚS dal jisté vodítko soudcům, jak by měli v obdobných kauzách postupovat. "Po rozpadu rodiny by mělo být výživné v takové výši, aby se nezhoršil životní standard pro dítě ani pro žádného z jeho rodičů. Výživné by v těchto případech mělo být takové, aby se pro dítě vytvářely i jisté rezervy do budoucna, tedy zejména na jeho studium," uvedl soudce Lichovník.

Na druhé straně nikdo nemůže podle něj ani po bohatých rodičích žádat, aby platili takové výživné, které by dítě zajistilo až do konce života. Výživné by mělo být takové, aby dítě vědělo, že "bez práce nejsou koláče", a aby se extrémně vysoké výživné nestalo pomyslnou duchovní žebráckou holí pro dítě. Jinými slovy dítě nesmí být kvůli životu v luxusu z výživného izolováno od okolního světa.

Soudce Lichovník zdůraznil, že důležitější více než rozsudky v těchto záležitostech je dohoda rodičů dítěte o výši výživného. Zdůraznil, že zákonodárci by v budoucnu sice mohli stanovit "luxusní hranici" výživného, tedy jeho maximální výši, jak je tomu v Rakousku a Německu. Na druhé straně bude muset každý soudce, zabývající se stanovením výživného, vždy důkladně zvažovat smysl a přiměřenost jeho výšky.