Souběh funkcí: člen statutárního orgánu a zaměstnanec

Otázka souběhu funkce člena statutárního orgánu (typicky jednatel nebo člen představenstva) a zaměstnance v pracovním poměru, je stále diskutovanou otázkou. Nahlížení právní praxe se v čase měnilo. V zásadě se však rozhodovací praxe přiklání k nepřípustnosti tzv. souběhu funkcí.

Co lze považovat za souběh funkcí a kdy lze na současný výkon funkce člena statutárního orgánu a zaměstnance pohlížet jako na přípustný, bude otázkou vymezení konkrétních činností v tom kterém právním vztahu k obchodní korporaci.

Standardním hlediskem bude vymezení činností, které lze (resp. nutně musí být) zařadit pod výkon funkce člena statutárního orgánu, což jsou typicky činnosti směřující k zastupování obchodní korporace navenek a obchodní vedení), a které činnosti jsou již výkonem práce v závislém postavení.

Nebude již nyní sporu o tom, že v závislém (pracovním) poměru nebude moci člověk konat činnosti obsahově totožné s činností člena statutárního orgánu. Výkon těchto činností není a nemůže být "druhem práce" (druh práce: činnost jednatele), když ani vznik, obsah a zánik tohoto právního vztahu není upraven zákoníkem práce.

Při úvahách o paralelním právním vztahu člověka k obchodní korporaci jak v pozici člena statutárního orgánu, tak v pozici závislého zaměstnance, nutno být nanjevýš obezřetný a pečlivě zvážit obsahové náplně jednotlivých činností.

Otázka povinných odvodů z odměny za výkon činnosti člena statutárního orgánu byla v praxi již také pozitivně vyřešena.